Dostávala jsem se z těžkého zápalu plic. Sžívala se s dýchátkem pro astmatiky. Do toho vtrhla
rakovina. Nikdo ji nezval, nikdo ji nečekal.
Několik měsíců v kuse přicházely jen špatné zprávy. Přišel strach, úzkost a slzy.
I když nešlo se jich úplně zbavit, došlo mi, že ničemu nepomáhají.
Že tady víc než kde jinde platí staré dobré „s úsměvem jde všechno líp“.
A protože děsivých informací je všude habaděj, zatímco o ty veselejší je spíš nouze, chtěla jsem
vytvořit místo…
… kde načerpáme inspiraci jak dobít optimizmus (nebo alespoň pozapomene na strachy)
… které nám pomůže zvládnout náročnou léčbu se vztyčenou hlavou (a brečet jen když musíme)
… díky kterému se budeme zase cítit jako ženy (a ne jako chudinky)
…nás dostane do zenu